Sluchové rozlišování

Schopnost uvědomit si odlišnost podobně znějících hlásek a slov, případně dalších zvuků.

Sluchové rozlišování se postupně rozvíjí v předškolním věku a schopnost určit správně hlásky ve slovech je nezbytným předpokladem dovednosti naučit se číst. Děti na počátku první třídy dokážou slabikovat slova, určit první a poslední hlásky ve slovech (velmi rychle se pak naučí vyhláskovat celá slova), uvědomit si délku hlásek, rozlišit podobně znějící, ale přesto odlišná slova. To vše patří do kategorie tzv. fonemického uvědomění (foném = hláska). Právě tato schopnost se ukazuje jako tradičně oslabená u jedinců s dyslexií a téměř u všech z nich způsobuje obtíže ve čtení, potažmo ve psaní u jedinců s dysortografií (ostatně tyto dva druhy obtíží zpravidla jdou ruku v ruce, jen v určitém věku možná jeden trochu převáží nad druhým - v češtině je rozhodně obtížnější naučit se bezchybně psát). Přestože dotyční slyší zcela bezchybně, když přijde na přesné určení podobně znějících zvuků a tónů, jako by rozdíl "neslyšeli", nebo se nad ním musí i ve vyšším věku důkladně zamyslet, aby ho dokázali určit, neuvědomí si ho automaticky.

A totéž se děje také s uvědoměním hlásek ve slovech - slovo jako celek perfektně vnímají a chápou, ale přesné určení každé jedné hlásky je obtížné. Přitom fonemické uvědomění potřebujeme nejen, když slovo píšeme, ale také když vidíme slovo složené z hlásek napsané, protože prostřednictvím fonemického uvědomění přijdeme na to, jak se asi bude vyslovovat. Proto se děti na prvním stupni základní školy, pokud jim byla diagnostikována dyslexie, učí slova hláskovat a různě s hláskami pracovat (určovat délku hlásek, odlišovat měkké a tvrdé slabiky apod.). Někdy se velmi dobře rozvine tato dovednost při nácviku, ale pořád není úplně zautomatizovaná pro rychlé čtení a psaní, proto se při něm stále mohou objevovat chyby. Jedním z důležitých opatření, která mohou usnadnit práci, je dostatek času na obě zmíněné činnosti, aby se jedinec mohl v klidu zamyslet, jak slovo přečíst (zejména když se jedná o cizí a méně obvyklá slova) či jak slovo napsat. Velmi často se pak tyto obtíže ve větší míře objeví při učení cizích jazyků nebo při setkání s neznámými slovy (např. s odbornými pojmy, které jsme doposud neslyšeli).

tip

Tip: Pozoruj sám/sama sebe! Všímej si, kdy se ti učí nejlépe (podle denní doby, druhu učiva, přítomnosti druhých lidí, množství obrázků, způsobu výkladu apod.). Takový postup pak co nejvíce využívej při přípravě do školy.