Prostorová orientace

Orientace v prostoru znamená uvědomění si pozice nalevo, napravo, vepředu, vzadu, nahoře, dole, správné určení směru.

Někteří jedinci s dyslexií (neplatí to ovšem obecně pro všechny!) čelí v této oblasti určitým oslabením. Je pro ně obtížné rychle určit, kde je napravo a nalevo, když se ocitnou v novém prostředí, nepamatují si trasu, jíž přišli, nedokázali by sami znovu najít cestu apod. Často se jim stává, že se někde ztratí, přicházejí pozdě, protože si neuvědomili, že mají zahnout, nedokážou najít stejnou cestu zpět, nepamatují si, kde zaparkovali auto apod. Orientaci v prostoru ovšem potřebujeme také proto, abychom se dokázali správně orientovat na stránce v textu, abychom si uvědomili, že čteme vždy zleva doprava, seshora dolů, jakým směrem vedeme linku, když píšeme. Prostorovou orientaci lze také velmi dobře trénovat. I lidé, kteří mají "absolutní orientační nesmysl" se mohou naučit orientovat v prostoru, ale vyžaduje to trochu úsilí, píle, tréninku a cíleného přemýšlení o prostoru kolem nás. Jestliže rezignujeme a budeme jen hlásat, že prostorovou orientace nemáme a orientovat se neumíme, pravděpodobně to tak i zůstane. Mezi nejjednodušší postupy na počátku tréninku může patřit záměrné vyhledávání nápověd (tedy bodů a míst v okolí), které nám umožní cíleně sledovat, kudy jdeme, co bylo v okolí. Je ovšem třeba tomu cíleně věnovat pozornost! Jinou užitečnou fintou může být uvědomění, kde mají lidé srdce, když se na ně podíváme. Skoro každý z nás to dokáže určit a poznat, prostě to na lidech "vidíme". A tam je také jejich levá strana, od níž můžeme odvodit, která je pravá a tedy také, co je nalevo, napravo, před a za dotyčnou osobou.

tip

Tip: Když někam jdeš, vždy si všímej orientačních bodů.